Jdu na sever, jdu na sever... (Vansdorf)

Odešel další dělník, tentokrát ale s dramaty jako z Rodinných Pout. Nevím přesné podrobnosti, jelikož se to stalo při přejezdu a já už byl na další štaci, ovšem zvládl při tom říct šéfový, že její dcera spí s krotitelem lvů, šéfovi každou ulejvárnu, kterou si kterej dělník kdy dovolil, a policajtům, že náš něco-jako-polák je bez papírů a hledanej v Polsku a Německu. Ne, že by se v tom nenašlo zrnko pravdy... No, možná víc zrnek...

Opravili mi výfuk na Felicii, takže už nezní jako tunerův vlhký sen. Což je zrovna tady ve Vansdorfu blbý, protože tolik tunerů jsem ještě nikde po cestě neviděl. A tím nemyslím pět kluků s osukničkovanými Fabiemi, tím myslím desítky Golfů, Super, Dvěstěšestek, Imprez a vůbec, carlistu prvního Undergroundu. Jako z americkýho filmu. Přitom tohle má bejt chudej kraj!

Opět stojíme přímo pod kostelní věží - opět jsem se na ni nedostal. Tentorkát ne vinou pracovní vytíženosti, tentokrát mě tam farář prostě nepustil. Pfff, takhle neochotnýho člověka jsem ještě nepotkal.

Dále jen v rychlosti, ať konečně doženu zpoždění. Lidí do cirkusu přišlo málo, ale vůbec se jim v tom horku nedivím. Za otočení se dvě stě metrů za hranicí, když u sebe nemáte občanku, si němečtí policajti účtujou 25 euro. Již třetí den žiji výhradně z kontejneru - konečně jsme zase jednou ve městě s Albertem, nakládají nám v 'odpadu' dokonce i muffiny. Opicím to neříkejte. A dávejte pozor na přehnaně čistá a upravená asijská bistra - zpravidla tam jídlo nestojí za nic.

Diuranát amonný (Stráž pod Ralskem)

Stráž pod Ralskem je vlastně jedno velké sídliště, obchoďák, věznice a nádrž s dráhou na vodní lyžování. V deset večer je to naprostý město duchů a wifi? Co prosím? Tady nemáme ani večerku! Za komoušů se tady těžil uran, po celým městě jsou rozesety starý důlní vozíky. Spolupracant vyprávěl, že když po revoluci doly zavřeli, bylo tohle eldorádo - na jednoho chlapa dvacet ženských od čerstvě rozvedených horníků.

Taky tady teda ještě mají původně hrad, později zámek - jednou se tady snad i opravdu strážilo. Je to zřícenina, pouze holé zdi - a poplašný systém. Wtf. Uvažoval jsem, že bych tam počkal a zeptal se, co bych tam proboha mohl ukrást, ale neměl jsem tolik času.

Jinak, zase jsme jednou stáli přímo pod kostelní věží. A já ji nezdolal. Jak smutně se mi z placu nad ránem odjíždělo, když jsem ji viděl ve zpětném zrcátku. Ale bohužel, dvanáctihodinová pracovní doba si s farářovým diářem nějak nesedla.

Dostali jsme konečně cirkusácká trička. A taky jsem zkusil nafotit i něco přímo z představení. Sice běhající zvířena a slabé osvětlení není zrovna nejlepší kombinace, ale minule jsem to tady nahrával čtyři hodiny, vlastně jenom dobře, že mám fotek málo.

Už jsem se toho tady u cirkusu naučil spoustu, škoda, že dvě věci, které jsem měl na mysli nejvíce, když jsem sem jel, nevyjdou. Ježdění na koni komplikuje fakt, že jedinej kůň dost velkej na mě je neuvěřitelněj strašpytel a nenechá na sobě jezdit nikoho krom dcery šéfa, žonglování potom to, že žongluje druhá šéfova dcera, která je polohluchá. Ale spousta jiných dovedností mi v životě ještě určitě dobře poslouží. Například schopnost utřít si zadek jedním papírovým kapesníkem.

Reklamní slogan "nakupujte česky" vedle názvu Penny Market je mimochodem kouzelný. Jinak tam ale mají předraženej prd a to zajímavé, proč to píšu: Všechen odpad odvážejí, a dokonce ho před odvozem váží, aby snad někdo něco nevzal. To víte, vždyť on by ho, proboha, ještě někdo zužitkoval!

Dělám zrovna šéfovi tlumočníka při domlouvání štace na zimu, tak mě napadá, jestli jsem tady vůbec už napsal, jak je to s cirkusem v zimě? Některé jezdí celej rok, šéf ale má statek, kde zazimuje, a nechá se najmout s cvičenými zvířaty do zahraničí. Osobně si teda tuhle práci v zimě představit nedokážu. Každopádně, nejlepší čas je pro cirkus pozdní jaro a brzký podzim. V létě je to bída. A k tomu je v šapitu vážně vedro. Hlavně na kitru, při natahování sítě pro lvy, pod střechou, kde se drží horký vzduch, je to nádhera. Vždycky slezu mokrý jako Kamino (5 Geek Points za uvedení polohy z hlavy).

Tamarind (Mimoň)

Konečně! Konečně dobré čínské nudle! A za slušnou cenu! Udělalo mi to takovou radost, že jsem si koupil ještě plechovku tamarindový limonády až z vietnamu. Byla sice drahá, ale neměla dokonce ani anglický popisky a musel jsem se ptát, co to vlastně je. Dobrodružství i při obědě. Chutnalo to dost zvláštně.

Dále také je tohle konečně zase jednou dvoudenní štace, takže jsem měl dokonce i trochu času projít se po Mimoni. Hehehe. Vážně dobré jméno. Pěkný město, snad mi vyjdou nějaké fotky (teprve je kopíruju). A taky pěkný kostel. Ano, právě jsem se vrátil z jeho věže. Asi jsem ten Assassin's Creed hrál nějak moc.

Tentokrát byl farář slovák. Tady v Čechách asi žádní nerostou. Jeho telefonní číslo končilo 666. Tenhle se mnou nahoru vylezl, a popsal mi každej kopec a budovu v dohledu. A taky všechna zvířata co na faře mají, včetně lučního koníka, kterého zachránil ze střechy kostela. Ale ne že bych si stěžoval, dokonce mi ještě slíbil, že mě pustí i na věž ve Stráži, kam jedeme zítra.

Dnes jsme opět pro velký zájem nehráli. Ale včera to stálo za to, šéf (dělá klauna) byl v takový ráži, že jsme se všichni museli ze všech sil držet, abychom se neváleli smíchy po zemi. Po měsíci stereotypu mě představení zase jednou opravdu bavilo.

Mimoňská věž - achievemenet unlocked

Grafiti často nese silná poselství

Krotitel lvů a zkrocená šelma

Soumrak nad podjizerohořím

Farář a jeho kozelce, jejichž kompletní diagnózu nyní znám (té vlevo upadlo vemeno)

Práce! (Dubá)

Jeden den stavět, druhý den odehrát a zbourat, jít spát v jedenáct, vstávat v pět, přejet na další plac, stavět, další den odehrát a zbourat a jít spát v jedenáct, vstávat v pět a... Hm.

Stáli jsme v Dubé, ale jediné, co jsem stihl vidět, byl konzum. A že mě to mrzí, protože na dohled mý maringotky stál turistický ukazatel s šipkama do všech směrů - chápu, že když Mácha chodil tímhle krajem, tak potom psal romantický bísničky. Nějakých sedm kilometrů byl hrad Houska. To je nejdrsňáčtější jméno hradu, co znám. A spousta dalších zajímavých kopců, skal, zámků, zřícenin, technických památek a vůbec a já neviděl jedinou. Musím říct, že tohle cestování zrovna moc podle mých představ není.

Plácnul jsem se přes kapsu a pořídil si do toho deště gumáky, kterýmžto okamžikem přestalo pršet. Což je fajn, aspoň neprší, už mi skoro došly i suché ponožky. A čaj, to je ještě horší.

Jinak ale bylo na představení narváno. Kulturní život Dubé evidentně stojí za to, protože dokonce přišli i puběrťáci. Já teda nejsem z nějak velkého města, ale v životě by mě nenapadlo jít na rande do cirkusu. Což je, když tak o tom uvažuju, ode mne pěkně nudné.

No, musím na sebe jít hodit uniformu, za chvíli začínáme, a stejně z Dubý nic moc dalšího nemám. Musím přiznat, že jsem začal uvažovat o tom, kdy zase půjdu dál - tyhle ty jednodenní štace vážně nejsou práce spojená s cestováním. Spíš práce spojená s nevyspáním. Ale rozhodně ani trochu nelituji - poslední měsíc byl naprosto úžasná zkušenost.

Maloměsto (Odolena Voda)

Stojíme přímo u hřbitova. Hlavně na těch letácích to zní zábavně. Blbý je, že voda ze hřbitova není pitná, a zrovna jsou takový vedra, že by jeden vypustil duši. Už mi ty balený vody a zmrzlina leze do peněz. Taky nám dnes na představení přišlo asi sedm lidí, tak jsme nepředstavovali. Nemůžu říct, že by mi to v tom vedru vadilo.

Tyhlety dvoudenní štace jsou jiná káva. Celý den jsem si hledal chvilku na to, abych zase něco nafotil, ale do sedmi večer jsem měl pořád práci. Ufff. Jsem utahanej jako někdo hodně utahanej. Nemám rád vedro.

Odolena Voda je vzorové maloměsto. Musím přiznat, že jsem asi poněkud zurbanizovaný, protože mi tady vážně chybí obchoďák. Takhle je jedinej obchod otevřenej, když konečně máme padla, děsně předražená večerka s nabídkou širokou jako Twiggy. Ale jinak je tady docela hezky. Vážně rád bych se zašel podívat na Aero, ale asi to nestihnu. Kdybychom tu tak stáli dýl. (No, to bychom zase s touhle návštěvností pošli hlady).

Mimochodem, dle wiki ten ujetej název pochází od nějakýho rytíře Odolena, a jazykovedci se hádají, jak ho skloňovat. Já jsem se tedy jakémukoli skloňování raději vyhnul a šel se projít po místním lesoparku. Chvilku jsem si už dokonce myslel, že se mi povedlo se ztratit. Na starém baronském hřbitově rostou borovice a na chvíli jsem se tam natáhl, protože vůni borovic mám vážně rád. Někteří se ke Středozemnímu moři těší na pláž, já na borovice.

Z dalších vůní dnešního dne: Jsem tak nasáklej naftou, že bych si k zapalování sporáku měl udělat nějakej protestní plakát. To je parfém pro chlapy! Hmm, ale vážně, to by mě zajímalo, jestli se dělá něco s vůní benzínu. Každopádně s naftou pracuju rád, krásně láme světlo.

Přibylo nám do cirkusu lvíče. Je... Malý. Prozatím samozřejmě není cvičený, ale lidi jsou plně spokojení s tím, že na něho můžou šišlat a ukazovat prstem. Hmm, k čemu vlastně celá ta šaškárna s cvičením je, když lidi chtějí hlavně šišlat a ukazovat prstem?

Pro tu fotku z vrchu jsem lezl na kostelní věž. Stačilo se zeptat, farář byl ochotnej polák - to mě co by kamenem dohodil od Prahy trochu zaskočilo - že se mnou teda po trámech šplhat nebude, protože se bojí výšek, ale já ať si tam prý klidně vylezu.

---

Tak takhle velké kroupy mě do hlavy ještě nikdy netrefily. A to u cirkusu není zrovna sranda, taková bouřka. Schovat zvířata, přebíjet kolíky, hlídat plachty, aby se neutrhly... Každopádně, mé stížnosti na vedro byly vyslyšeny - dnes jsme bourali po představení, až do jedenácti, a celou dobu lilo. Už nemám žádné suché věci. I postel mi čvachtá.

P.S. Mám tak málo času, že vůbec nestíhám lovit wifi, takže nahrávám se skluzem. Snad to teda nějak doženu.

Uz me vyhazuji od wifi, nadpis zase priste

Uff, zbouráno. Teda, ještě nás čekají maštale, protože kdybychom do trailerů nahnali koně teď, tak je na příštím place můžeme servírovat pečený. Dnes jsme to stihli ani ne za tři hodiny, což je vzhledem k tomu vedru venku slušný čas. Chtěl jsem nafotit i nějakou práci, jenomže když se pracuje, tak na nějaké běhání a cvakání foťákem vážně není čas.

Jo aha, vidíte, to jsem nenapsal, že jsem si koupil foťák. Starší, používaný, a nefotí mu blesk, což je super, protože blesk používám jen s krajní nelibostí a byl díky tomu za babku. Takže budou i fotky. Ne moc, protože to bych nejspíš musel nahrávat do vánoc (a taky, pokud chcete sedovat pět set fotek, jak někdo sedí na dovolený na pláži, obraťte se na své příbuzenstvo, určitě najdete někoho, kdo vám milerád vyhoví), ale na některých z nich možná budou i roztomilá zviřátka. (Tak, čekám zvýšení návštěvnosti alespoň o 230 %).

Jinak jsem dnes opět povýšil a stal se ze mě operátor hydraulického vytahovače kolíků. Milá mašinka, co bychom museli vytloukat palicemi vytáhne za pár chvilek na zvednutí páčky. Pravda, poněkud nepříjemné je, že je přístroj dimenzován pro středně vzrostlého muže, a tak u toho musím být pořád sehlý, ale zase díky tomu nemůžu nosit nosné sloupy. Musím přiznat, že mě velice těší, že nemůžu nosit nosné sloupy. Hmm, ještě to nějak vymyslet u stavění.

Každopádně, příští týden poněkud zrychlujeme, doteď jsme měli týden na štaci, teď pojedeme dva, tři dny. O prázdninách kšefty u cirkusu váznou. Uvidíme, kolik budu mít volného času a sil.

Šapitó zbouráno a připraveno k odvozu

Pořád mi schnou boty (Kladno)

Kladno. Plac zarostlý metrovou trávou a prší. Stavění bylo roztomilé. Poněkud jsem přehodnotil svůj názor na to, kolik děr v botě je ještě přípustných. Dále ani zde si nemohu nepostěžovat na čínský nudle. Byl v nich všehovšudy jeden žampion. Z východu jsem zvyklý, že tam teda aspoň nakrájí mrkev, aby to vypadalo.

Jinak na mě něco vlezlo a místo psaní blogu jsem všechno volno prospal. Ale už se cítím v pohodě, takže to jdu dohnat.

Pořád se mě lidi ptají, jak jsem se k tomu cirkusování vlastně dostal. Inu... Zavolal jsem Berouskovi a jel. Dobrá, abyste to měli celé: Vybíral jsem brigádu na léto, a nějak jsem se pořád nemohl dokopat k tomu, abych se na prázdniny upsal k nějaký nudný pakárně. Chtěl jsem místo toho cestovat, jenže to bych zase měl poněkud problém s penězi. Tak jsem si řekl, že si najdu práci, u který se cestuje. Pak stačilo pár chvil na googlu.

Odešel nám jeden dělník - při stavění se někam vypařil a ožral. A šéf ho tady ještě den nechal, ať vystřízliví, posbírá si věci a rozmyslí, kam půjde. To mezi cirkusáky, jak tak poslouchám, není vůbec běžná praxe, už několikrát jsem slyšel historku, jak pro tuhle věc šel jeden sedět, protože dělníka ubil k smrti. No, jsem docela rád, že jsem si vybral zrovna tenhle cirkus!

Dále taky mám dotazy na technické podrobnosti, a vlastně už se na ně dlouho chystám. Ale ono toho popravdě zase tolik není, stavění je prostě o přenášení těžkých a těžších věcí z náklaďáků do šapita. Tedy, nejprve se staráme o zvířata, takže ze všeho nejdříve se staví maštale. Nejtěžší je na celý stavbě skládání a zvedání nosných sloupů a střechy. Ještě je teda taky prý dřina svazovat čtyři kusy střechy dohromady, to se dělá, když už je střecha zvednutá nahoře, ale to jsem ještě nezkoušel. Jediné, na co máme stroj, je zatloukání a vytahování kolíků, jinak se všechno zvedá a tahá ručně. A jak už jsem psal, i to je nadstandard, normálně se to dělá tradičně, palicí. Bourání je to samé, akorát obráceně. Pokud máte nějaký specifičtější dotaz, sem s ním.

Protože máme asi třikrát víc aut a trailerů než řidičů, naše marignotky přijíždejí až odpoledne, pročež asi nejdůležitější rada, kterou vám mohu dát pro případ, že byste někdy šli k cirkusu: Vždycky si noste v pracovních kalhotech aspoň padesát korun. Když si zapomenete pití v maringotce, budete jinak vážně v rejži.

Když tak o tom uvažuju, ani jsem sem nenapsal, jakej je Rakovník. Dominanta chemičky čnící nad městem a dýmící jako by jejím hlavním účelem bylo udělat dost mraků pro příchod mordorských pluků je krásná industriální poetika. A zástupy dělníků nosících si z práce plné náruče Arielů a Persilů vypadají zábavně, musí to být jedno z nejvypranějších měst v republice.

Zde žijí lvi

Můj novej spolubydlící je vážnou hrozbou pro tenhle blog. Ten má tolik zajímavých historek, že si ani nemůžu najít čas je zapisovat. A to s ním trávím skoro celej den, protože jsem povýšil na řidiče, a jezdíme spolu po celým kraji - rozvážet plakáty, rozdávat lístky, rozhlašovat upoutávky (jezdím s obrovksou klaunskou hlavou a dvěma repráky na střeše) shánět všechno možné i nemožné - já jsem jedinej, co tady má řidičák (a taky jedinej, co nepije), a on má v hlavě kompetní atlas Československa. K tomu je to neuvěřitelnej byznysmen a za těch pár dní, co tady je, už nám stihl sehnat ovoce a zeleninu zdarma, nechat oříznout plakáty, co byly špatně vytištěný, a který jsme jinak pižlali nůžkama, za volňásek, vyjednat 85% slevu na ohlávky pro poníky, zařídit trička s logem cirkusu, domluvit piliny a seno a začít domlouvat vystoupení pro Škodovku v Boleslavi.

Dále je to studovanej kuchař a tak si momentálně žijeme vážně dobře - každej večer nám vaří jídla jako z hotelu, protože si na svým kuchařským umu zakládá. Já si zkrátka na tenhle život nemůžu stěžovat.

Asi jsem ještě nenapsal, že k nám přibyla ještě jedna posila - studentka ruštiny přijela na léto na brigádu, aby si vyčistila hlavu od učení. Při příjezdu mě pozdravila "Dobrý den". Asi bych se moh' umejt nebo co, vždyť jsem minimálně o rok mladší.

Z dalších důležitých událostí: Při lezení po kitru (klec na lvy, vždycky před představením se na ni musí natáhnout síť a po vystoupení lvů zase celej kitr rozebrat) jsem si roztrhl jeansy přímo na rozkroku. Až vyrostu, asi budu švarnou švadlenkou. Ona teda ta záplata zas tak švarná není, ale pro cirkusaki dobri.

Jo málem bych zapomněl, nevydržel jsem to a koupil si kytaru. Za pět stovek, made in china, ale hraje docela obstojně. Pošťákovi skládám poklonu, že si poradil s adresou "Cirkus, Rakovník" bez zaváhání (no, snad jen u těch lvů).

K tý zelenině a ovoci - tohle je jinej level dumpster divingu. Máme toho, že jsme to nemohli pobrat a narvat do boxu pod kamion. A to jsme se všichni nejdřív přežrali - je vážně k nevíře, co všechno vyhodí. Jedno zmáčknuté kiwi, a hned jich jde tucet do odpadu. Některé věci dokonce rovnou balí s nálepkou "neprodejný vzorek" a vyhazují jen tak. Zkuste někdy zajít do obchoďáku a říct, že byste potřebovali žrádlo pro opice do cirkusu. Z toho by člověk vyžil.

Tak se vzal a šel (Rakovník)

Na novým place na nás čekal chlapík, jestli ho prej vezmeme. Vyšlo najevo, že to je jeden z prvních dělníků, co tady kdy dělal - přes dvacet let tomu. Takže už mám spolubydlící dva. Vzhledem k tomu, že při převozu nám karavan nejpspíše projel sedmi kruhy pekla, jsem dnes krom stavění cirkusu taky uklízel, aby se tady mohl nastěhovat, ale začal si se mnou povídat o Earl Grayi a ostatních oblíbených odrůdách čaje, pročež si ani nestěžuju.

Ještě v sobotu by u šéfova bratra s cirkusem na Slovensku, ale pohádali se spolu, tak se vzal a jel stopem za náma. Nevzal si sebou vůbec nic krom crocsů, pracovního oblečení a 32 korun. Že prej věci mu na věcech nezáleží, že si je koupí znova, jako vždycky. Now that's the spirit.

Novej plac je rovnou u Albertu, což by bylo fajn, kdyby v Albertu měli záchody. Co je to za obchoďák, že nemá záchody? Kde se mám chodit umejt? A taky je náš karavan asi v třiceti stupních náklonu. Naštěstí po směru, takže se z postele nekoulím. No, ne že by to bylo tak snadné, se svými dvouma metry jsem tady zašprajcovanej vážně dobře. Ale už jsem spal i hůř, na cestách si nevybíráte.

Dneska už zalehnu, stěhování cirkusu přece jen unaví, zbytek zítra, ale jednu věc vám ještě musím říct: Nevěřili byste, kolik lidí má problém poznat lva od tygra. Fajn, máme je bílé, je to trochu nezvyklé, ale, sakra, lidi, proužky! Zebru a koně od sebe snad poznáte?

Steampunk & Cyberpunk

Žatec je nehezky hezký město. Činžáky ze století páry, dlážděný cesty v divných úhlech, dvorky pokukující z podezřelých prostranství, průchody kroutící se mezi komíny nesčetnýho počtu podniků se štíty nesoucícmi vybledlé reklamy na chmel, který vypadaj', jako by je maloval Mucha... Místo morovýho sloupu na náměstí stojí pivní sud. Kostely tady, zdá se, zásadně neopravují a patina věků akorát vybízí k focení - ten foťák mě mrzí čím dál víc. I moderní část města je sympatická, spousta betonových zábradlí, schodů a jinch geomterických tvarů nenapovídající jiný účel než parkour.

Jinak pořád jsem z dělníků jedinej čech, ten novej je ve skutečnosti polák, i když z nějakýho záhadnýho důvodu zásadně nemluví polsky. A je to hobo se vším všudy - v sedmnácti si uvědomil, že se mu ztrávit život v lochu nechce, utek, a osmým rokem se toulá po Evropě. K jeho zálibám patří neuvěřitelný přehánění ohledně ženskejch. Hned první den nám vyprávěl, že už si sehnal dvě blondýnky na večer. Překvapení, když se kolem deváté jedna vážně objevila, se však zračilo hlavně na jeho obličeji. Šli na procházku, ale při pití na stydlivost se dostali jen k dalšímu pití. Lidi, nepijte. Nikdy nevíte, kdo o vás zrovna chce psát historky.

Mimochodem, taky v Žatci mají v Tescu pěkně hnusné řínské nudle. Vlastně jsem asi nejedl horší. A to už jsme jich jedl vážně dost, protože čínské nudle doporuřuje deset celá osmdesát jedna z pěti a půl Deckardů. Vždycky se u nich cítím tak krásně globalizovaně...

Jo, taky jsem povýšil a dělám chlapíka u vstupu, kterej kontroluje lístky. Taky zadek krávy při klaunově vystoupení, ale to zase tak drsňácky nezní.

No, a než dneska zalehnu, tak vám musím říct, že vztahy mezi cirkusáky jsou akorát na natočení noirového filmu. Samozřejmě, že drží při sobě a jsou to ohromní kamarádi vyměňující si veselé návštěvy, ale popravdě, je to konkurence tvrdá tak, že skoro čekám, kdy najdu nějakou koňskou hlavu. Pod jásavým líčením úsměvu se skrývá špinavý boj o štace, přebírání artistů a spousta nikdy nezahojených starách křivd.

Guarana

Zatímco bourání, stěhování a stavění cirkusu je docela dřina, zbytek týdne - krom dvouhodinového vystoupení každý den - v podstatě není co na práci. Dát zvířatům vodu a jídlo, odebrat výsledný produkt, sem tam něco ztratit a zase najít, a vypadat aspoň trochu užitečně. Já teda k tomu ještě doučuju šéfovu dceru anglicky.

Docela mě štve, že i když jsem půl dne ztrávil posedáváním ve stínu, nemohl jsem to nějak smysluplně zužitkovat a Žatec pořád na průzkum čeká. Zítra si musím odchytnout šéfa a dostat povolenku.

Další věc, co mě štve, je kofola. Přišli s novou příchutí guarany a tím vzal za své můj záměr zkusit naprosto minimální obnos, kterej denně potřebuju na jídlo a pití. Guaranu si totiž ujít nechat nemůžu. Nemám sice ponětí, co to vlatsně je, ale kdysi se dělala guaranová deli - byla oranžová ve stříbrném obalu a děsně dobrá. Vlastně už si od tý doby, co ji přestali vyrábět, nekupuju deli - vždycky mě akorát naštve, že už nemůžu sehnat tu guranaovou. A taky je guarana good, woody sort of word. No nic, experimenty s životím minimem asi budu muset vzít z gruntu a jednou vážně zkusit vypadnout na ulici.

Ale aby to nevypadalo, že jsem nějaký morsous - já jsem totiž ve skutečnosti kalený stoik - dál už si stěžovat nebudu. Nejsem už největší zelenáč kolem, nabrali jsme dalšího dělníka, tentokrát je to dokonce i víceméně čech, a nebude mu víc než pětadvacet. Je místním folklórem vsázet, jak dlouho tady kdo vydrží. Na kurz na mě se ani neptejte - ale já jsem die-hard. Bylo by blbý skončit s blogováním po prvním příspěvku.

Dneska jsem si tak počítal, kolik asi tenhle podnik vydělává. Na dnešním představení bylo asi sto lidí, z toho polovina dětí. Dospělej je za 200, dítě za 150, plus mínus nějaký slevy ze škol a naopak něoc navíc za luxusnější židličky vepředu. Když si představím, že se z toho musí zaplatit žrádlo pro celej zvěřinec, všechny zaměstnance, vodu, elektriku a docela dost benzínu... Hmm. Ale možná to naženou ty blikající blbinky skřípající naprosto falešně Popcorn prodávaný před začátkem.

Mimochodem, ta guaranová kofola je... Vlastně vůbec nevím. Není vůbec špatná, ale nejsem si tak docela jistý, jestli je teda vůbec dobrá. No do háje, to snad abych si koupil ještě jednu, abych se mohl rozhodnout.

Dále, amigos, nikdy si nenechejte nikým nakecat, že potřebujete víc než tři trička. A rezervní je už započítáno! Taky si na druhou stranu nikdy nenechejte nakecat, že nepotřebujete kytaru. Protože, sakra, i takovej zasranej cynik jako já občas potřebuje pomazlit a pohladit.

A ještě musím napsat, že jsem na svý kolegy přeci jen byl příliš zlej, ve skutečnosti se myjou. Protože vodu vedeme černými hadicemi, kolem poledne je v nich voda skoro vařící, takže pak už jen stačí vyřešit, jak to sakra udělat, když máme kemp přímo mezi paneláky - jeden je navíc dům s pečovatelskou službou, a v každým druhým okně sedí děda s dalekohledem.

Dnes jsem poprvý postavil šapitó (Žatec)

Dnes jsem poprvý postavil šapitó. Jestli jste si někdy říkali, jak se asi takový šapitó těžký, tak docela dost. A to je  ještě šéf docela lidumil a nakoupil dost lehký tyčky a kompresor na zarážení kolíků. Každopádně, momentálně sedím naproti kleci s pěti bílými lvy a sleduju slunce zapadající nad Žatcem. Ještě jsem se nestihl podívat po tom chmelu, stěhovat cirkus zabere trochu času, i když jste zkušení mazáci s pořádou sílou, tedy opakem mě. Ale zítra se na to chystám. Jeden děda povídal, že je tady kousek taky letiště, a že jsme zrovna minuli letecký den. No nic, i tak se tam asi podívám taky, ledadla jsou super. Příště bych si mohl sehnat třeba práci u letadel. Mimochodem, dědové jsou fakt dobrým zdrojem informací. Většinou jsou tak rádi, že s nima aspoň někdo ztratí slovo, že vám vykecají co jen jim senilita dovoluje. Jen to chce mít připravenou rychlou ústupovou cestu, když začnou s diagnózama. Nabídl bych k vám použití svoje "Musím jít dát vodu velbloudům", ale asi byste k tomu potebovali poněkud nákladné přípravy.

Každopádně, pokud máte o cirkusících představu, že to jsou otrhaní vagabundi s chatrnou hygienou, pak: Jsou. Tedy, samozřejmě, majitel cirkusu a artisti mají ve svých karavanech i sprchy, ale námezdní síla na hejbání těžkými věcmi, ke který patřím, si za své tři stovky, které za den bereme, jde každej večer koupit krabičák a tabák a jaké mýdlo? Co to kurva?

Osobně si ale stěžovat nemůžu. Po velice dlouhý době jsem si zase jednou vlezl do vany - dlouho jsem měl jen sprchu, a i když teda zásadně na nějaký komforty kašlu a jsem spokojenej i s málem, přeci jen, sednout si do teplý vody je fajn, i když je nalitá v neckách, i když jsme si ji tam předtím museli nanosit v čajových konvicích a i když je to uprostřed maštale a lama vám pořád krade ručník.

Abych ale parťáky jen tak neurážel - já je koneckonců nesoudím, to není můj styl - můj spolubydlící si sice před mým příjdezdem vypěstoval v hrenčcích - do posledního! - rozkvetlé botanické zahrady, ale na druhou stranu, za půl roku v Birminghamu se ze slovníků a poslouchání zvládl naučit dost slušně anglicky. Na někoho, pro koho to byl kompletně nový jazyk, a kdo bydlel a pracoval s ostaními slováky (jsem tady z dělníků jedinej čech), to je dost slušný. Nepodceňujte lidi jen proto, že maj zkažený zuby.

Původně jsem doufal, že bych mohl tenhle blog psát denně, ale přeci jen, ve dny bourání a stavění cirkusu na to asi budu kašlat. Alepsoň pákrát do týdne bych ale moh' něco zajímavýho postřehnout. Třeba se do toho i nějak dostanu a bude to lepší než tenhle debut. Ale zase, jestli se vám to nelíbí, tak si jeďte vyzoušet cestování s cirkusem sami. Koneckonců, i šěf by prý ještě jednoho podržpilíře přibral.

P.S. Polovinu svýho volnýho času trávím kocháním se cirkusováním. Sežeňte mi někdo aleposň nějakou DSLR do dvou kilokorun a můžu vám slíbit obrázky.