Dnes jsem poprvý postavil šapitó. Jestli jste si někdy říkali, jak se asi takový šapitó těžký, tak docela dost. A to je ještě šéf docela lidumil a nakoupil dost lehký tyčky a kompresor na zarážení kolíků. Každopádně, momentálně sedím naproti kleci s pěti bílými lvy a sleduju slunce zapadající nad Žatcem. Ještě jsem se nestihl podívat po tom chmelu, stěhovat cirkus zabere trochu času, i když jste zkušení mazáci s pořádou sílou, tedy opakem mě. Ale zítra se na to chystám. Jeden děda povídal, že je tady kousek taky letiště, a že jsme zrovna minuli letecký den. No nic, i tak se tam asi podívám taky, ledadla jsou super. Příště bych si mohl sehnat třeba práci u letadel. Mimochodem, dědové jsou fakt dobrým zdrojem informací. Většinou jsou tak rádi, že s nima aspoň někdo ztratí slovo, že vám vykecají co jen jim senilita dovoluje. Jen to chce mít připravenou rychlou ústupovou cestu, když začnou s diagnózama. Nabídl bych k vám použití svoje "Musím jít dát vodu velbloudům", ale asi byste k tomu potebovali poněkud nákladné přípravy.
Každopádně, pokud máte o cirkusících představu, že to jsou otrhaní vagabundi s chatrnou hygienou, pak: Jsou. Tedy, samozřejmě, majitel cirkusu a artisti mají ve svých karavanech i sprchy, ale námezdní síla na hejbání těžkými věcmi, ke který patřím, si za své tři stovky, které za den bereme, jde každej večer koupit krabičák a tabák a jaké mýdlo? Co to kurva?
Osobně si ale stěžovat nemůžu. Po velice dlouhý době jsem si zase jednou vlezl do vany - dlouho jsem měl jen sprchu, a i když teda zásadně na nějaký komforty kašlu a jsem spokojenej i s málem, přeci jen, sednout si do teplý vody je fajn, i když je nalitá v neckách, i když jsme si ji tam předtím museli nanosit v čajových konvicích a i když je to uprostřed maštale a lama vám pořád krade ručník.
Abych ale parťáky jen tak neurážel - já je koneckonců nesoudím, to není můj styl - můj spolubydlící si sice před mým příjdezdem vypěstoval v hrenčcích - do posledního! - rozkvetlé botanické zahrady, ale na druhou stranu, za půl roku v Birminghamu se ze slovníků a poslouchání zvládl naučit dost slušně anglicky. Na někoho, pro koho to byl kompletně nový jazyk, a kdo bydlel a pracoval s ostaními slováky (jsem tady z dělníků jedinej čech), to je dost slušný. Nepodceňujte lidi jen proto, že maj zkažený zuby.
Původně jsem doufal, že bych mohl tenhle blog psát denně, ale přeci jen, ve dny bourání a stavění cirkusu na to asi budu kašlat. Alepsoň pákrát do týdne bych ale moh' něco zajímavýho postřehnout. Třeba se do toho i nějak dostanu a bude to lepší než tenhle debut. Ale zase, jestli se vám to nelíbí, tak si jeďte vyzoušet cestování s cirkusem sami. Koneckonců, i šěf by prý ještě jednoho podržpilíře přibral.
P.S. Polovinu svýho volnýho času trávím kocháním se cirkusováním. Sežeňte mi někdo aleposň nějakou DSLR do dvou kilokorun a můžu vám slíbit obrázky.
Žádné komentáře:
Okomentovat