Zde žijí lvi

Můj novej spolubydlící je vážnou hrozbou pro tenhle blog. Ten má tolik zajímavých historek, že si ani nemůžu najít čas je zapisovat. A to s ním trávím skoro celej den, protože jsem povýšil na řidiče, a jezdíme spolu po celým kraji - rozvážet plakáty, rozdávat lístky, rozhlašovat upoutávky (jezdím s obrovksou klaunskou hlavou a dvěma repráky na střeše) shánět všechno možné i nemožné - já jsem jedinej, co tady má řidičák (a taky jedinej, co nepije), a on má v hlavě kompetní atlas Československa. K tomu je to neuvěřitelnej byznysmen a za těch pár dní, co tady je, už nám stihl sehnat ovoce a zeleninu zdarma, nechat oříznout plakáty, co byly špatně vytištěný, a který jsme jinak pižlali nůžkama, za volňásek, vyjednat 85% slevu na ohlávky pro poníky, zařídit trička s logem cirkusu, domluvit piliny a seno a začít domlouvat vystoupení pro Škodovku v Boleslavi.

Dále je to studovanej kuchař a tak si momentálně žijeme vážně dobře - každej večer nám vaří jídla jako z hotelu, protože si na svým kuchařským umu zakládá. Já si zkrátka na tenhle život nemůžu stěžovat.

Asi jsem ještě nenapsal, že k nám přibyla ještě jedna posila - studentka ruštiny přijela na léto na brigádu, aby si vyčistila hlavu od učení. Při příjezdu mě pozdravila "Dobrý den". Asi bych se moh' umejt nebo co, vždyť jsem minimálně o rok mladší.

Z dalších důležitých událostí: Při lezení po kitru (klec na lvy, vždycky před představením se na ni musí natáhnout síť a po vystoupení lvů zase celej kitr rozebrat) jsem si roztrhl jeansy přímo na rozkroku. Až vyrostu, asi budu švarnou švadlenkou. Ona teda ta záplata zas tak švarná není, ale pro cirkusaki dobri.

Jo málem bych zapomněl, nevydržel jsem to a koupil si kytaru. Za pět stovek, made in china, ale hraje docela obstojně. Pošťákovi skládám poklonu, že si poradil s adresou "Cirkus, Rakovník" bez zaváhání (no, snad jen u těch lvů).

K tý zelenině a ovoci - tohle je jinej level dumpster divingu. Máme toho, že jsme to nemohli pobrat a narvat do boxu pod kamion. A to jsme se všichni nejdřív přežrali - je vážně k nevíře, co všechno vyhodí. Jedno zmáčknuté kiwi, a hned jich jde tucet do odpadu. Některé věci dokonce rovnou balí s nálepkou "neprodejný vzorek" a vyhazují jen tak. Zkuste někdy zajít do obchoďáku a říct, že byste potřebovali žrádlo pro opice do cirkusu. Z toho by člověk vyžil.

Tak se vzal a šel (Rakovník)

Na novým place na nás čekal chlapík, jestli ho prej vezmeme. Vyšlo najevo, že to je jeden z prvních dělníků, co tady kdy dělal - přes dvacet let tomu. Takže už mám spolubydlící dva. Vzhledem k tomu, že při převozu nám karavan nejpspíše projel sedmi kruhy pekla, jsem dnes krom stavění cirkusu taky uklízel, aby se tady mohl nastěhovat, ale začal si se mnou povídat o Earl Grayi a ostatních oblíbených odrůdách čaje, pročež si ani nestěžuju.

Ještě v sobotu by u šéfova bratra s cirkusem na Slovensku, ale pohádali se spolu, tak se vzal a jel stopem za náma. Nevzal si sebou vůbec nic krom crocsů, pracovního oblečení a 32 korun. Že prej věci mu na věcech nezáleží, že si je koupí znova, jako vždycky. Now that's the spirit.

Novej plac je rovnou u Albertu, což by bylo fajn, kdyby v Albertu měli záchody. Co je to za obchoďák, že nemá záchody? Kde se mám chodit umejt? A taky je náš karavan asi v třiceti stupních náklonu. Naštěstí po směru, takže se z postele nekoulím. No, ne že by to bylo tak snadné, se svými dvouma metry jsem tady zašprajcovanej vážně dobře. Ale už jsem spal i hůř, na cestách si nevybíráte.

Dneska už zalehnu, stěhování cirkusu přece jen unaví, zbytek zítra, ale jednu věc vám ještě musím říct: Nevěřili byste, kolik lidí má problém poznat lva od tygra. Fajn, máme je bílé, je to trochu nezvyklé, ale, sakra, lidi, proužky! Zebru a koně od sebe snad poznáte?

Steampunk & Cyberpunk

Žatec je nehezky hezký město. Činžáky ze století páry, dlážděný cesty v divných úhlech, dvorky pokukující z podezřelých prostranství, průchody kroutící se mezi komíny nesčetnýho počtu podniků se štíty nesoucícmi vybledlé reklamy na chmel, který vypadaj', jako by je maloval Mucha... Místo morovýho sloupu na náměstí stojí pivní sud. Kostely tady, zdá se, zásadně neopravují a patina věků akorát vybízí k focení - ten foťák mě mrzí čím dál víc. I moderní část města je sympatická, spousta betonových zábradlí, schodů a jinch geomterických tvarů nenapovídající jiný účel než parkour.

Jinak pořád jsem z dělníků jedinej čech, ten novej je ve skutečnosti polák, i když z nějakýho záhadnýho důvodu zásadně nemluví polsky. A je to hobo se vším všudy - v sedmnácti si uvědomil, že se mu ztrávit život v lochu nechce, utek, a osmým rokem se toulá po Evropě. K jeho zálibám patří neuvěřitelný přehánění ohledně ženskejch. Hned první den nám vyprávěl, že už si sehnal dvě blondýnky na večer. Překvapení, když se kolem deváté jedna vážně objevila, se však zračilo hlavně na jeho obličeji. Šli na procházku, ale při pití na stydlivost se dostali jen k dalšímu pití. Lidi, nepijte. Nikdy nevíte, kdo o vás zrovna chce psát historky.

Mimochodem, taky v Žatci mají v Tescu pěkně hnusné řínské nudle. Vlastně jsem asi nejedl horší. A to už jsme jich jedl vážně dost, protože čínské nudle doporuřuje deset celá osmdesát jedna z pěti a půl Deckardů. Vždycky se u nich cítím tak krásně globalizovaně...

Jo, taky jsem povýšil a dělám chlapíka u vstupu, kterej kontroluje lístky. Taky zadek krávy při klaunově vystoupení, ale to zase tak drsňácky nezní.

No, a než dneska zalehnu, tak vám musím říct, že vztahy mezi cirkusáky jsou akorát na natočení noirového filmu. Samozřejmě, že drží při sobě a jsou to ohromní kamarádi vyměňující si veselé návštěvy, ale popravdě, je to konkurence tvrdá tak, že skoro čekám, kdy najdu nějakou koňskou hlavu. Pod jásavým líčením úsměvu se skrývá špinavý boj o štace, přebírání artistů a spousta nikdy nezahojených starách křivd.

Guarana

Zatímco bourání, stěhování a stavění cirkusu je docela dřina, zbytek týdne - krom dvouhodinového vystoupení každý den - v podstatě není co na práci. Dát zvířatům vodu a jídlo, odebrat výsledný produkt, sem tam něco ztratit a zase najít, a vypadat aspoň trochu užitečně. Já teda k tomu ještě doučuju šéfovu dceru anglicky.

Docela mě štve, že i když jsem půl dne ztrávil posedáváním ve stínu, nemohl jsem to nějak smysluplně zužitkovat a Žatec pořád na průzkum čeká. Zítra si musím odchytnout šéfa a dostat povolenku.

Další věc, co mě štve, je kofola. Přišli s novou příchutí guarany a tím vzal za své můj záměr zkusit naprosto minimální obnos, kterej denně potřebuju na jídlo a pití. Guaranu si totiž ujít nechat nemůžu. Nemám sice ponětí, co to vlatsně je, ale kdysi se dělala guaranová deli - byla oranžová ve stříbrném obalu a děsně dobrá. Vlastně už si od tý doby, co ji přestali vyrábět, nekupuju deli - vždycky mě akorát naštve, že už nemůžu sehnat tu guranaovou. A taky je guarana good, woody sort of word. No nic, experimenty s životím minimem asi budu muset vzít z gruntu a jednou vážně zkusit vypadnout na ulici.

Ale aby to nevypadalo, že jsem nějaký morsous - já jsem totiž ve skutečnosti kalený stoik - dál už si stěžovat nebudu. Nejsem už největší zelenáč kolem, nabrali jsme dalšího dělníka, tentokrát je to dokonce i víceméně čech, a nebude mu víc než pětadvacet. Je místním folklórem vsázet, jak dlouho tady kdo vydrží. Na kurz na mě se ani neptejte - ale já jsem die-hard. Bylo by blbý skončit s blogováním po prvním příspěvku.

Dneska jsem si tak počítal, kolik asi tenhle podnik vydělává. Na dnešním představení bylo asi sto lidí, z toho polovina dětí. Dospělej je za 200, dítě za 150, plus mínus nějaký slevy ze škol a naopak něoc navíc za luxusnější židličky vepředu. Když si představím, že se z toho musí zaplatit žrádlo pro celej zvěřinec, všechny zaměstnance, vodu, elektriku a docela dost benzínu... Hmm. Ale možná to naženou ty blikající blbinky skřípající naprosto falešně Popcorn prodávaný před začátkem.

Mimochodem, ta guaranová kofola je... Vlastně vůbec nevím. Není vůbec špatná, ale nejsem si tak docela jistý, jestli je teda vůbec dobrá. No do háje, to snad abych si koupil ještě jednu, abych se mohl rozhodnout.

Dále, amigos, nikdy si nenechejte nikým nakecat, že potřebujete víc než tři trička. A rezervní je už započítáno! Taky si na druhou stranu nikdy nenechejte nakecat, že nepotřebujete kytaru. Protože, sakra, i takovej zasranej cynik jako já občas potřebuje pomazlit a pohladit.

A ještě musím napsat, že jsem na svý kolegy přeci jen byl příliš zlej, ve skutečnosti se myjou. Protože vodu vedeme černými hadicemi, kolem poledne je v nich voda skoro vařící, takže pak už jen stačí vyřešit, jak to sakra udělat, když máme kemp přímo mezi paneláky - jeden je navíc dům s pečovatelskou službou, a v každým druhým okně sedí děda s dalekohledem.

Dnes jsem poprvý postavil šapitó (Žatec)

Dnes jsem poprvý postavil šapitó. Jestli jste si někdy říkali, jak se asi takový šapitó těžký, tak docela dost. A to je  ještě šéf docela lidumil a nakoupil dost lehký tyčky a kompresor na zarážení kolíků. Každopádně, momentálně sedím naproti kleci s pěti bílými lvy a sleduju slunce zapadající nad Žatcem. Ještě jsem se nestihl podívat po tom chmelu, stěhovat cirkus zabere trochu času, i když jste zkušení mazáci s pořádou sílou, tedy opakem mě. Ale zítra se na to chystám. Jeden děda povídal, že je tady kousek taky letiště, a že jsme zrovna minuli letecký den. No nic, i tak se tam asi podívám taky, ledadla jsou super. Příště bych si mohl sehnat třeba práci u letadel. Mimochodem, dědové jsou fakt dobrým zdrojem informací. Většinou jsou tak rádi, že s nima aspoň někdo ztratí slovo, že vám vykecají co jen jim senilita dovoluje. Jen to chce mít připravenou rychlou ústupovou cestu, když začnou s diagnózama. Nabídl bych k vám použití svoje "Musím jít dát vodu velbloudům", ale asi byste k tomu potebovali poněkud nákladné přípravy.

Každopádně, pokud máte o cirkusících představu, že to jsou otrhaní vagabundi s chatrnou hygienou, pak: Jsou. Tedy, samozřejmě, majitel cirkusu a artisti mají ve svých karavanech i sprchy, ale námezdní síla na hejbání těžkými věcmi, ke který patřím, si za své tři stovky, které za den bereme, jde každej večer koupit krabičák a tabák a jaké mýdlo? Co to kurva?

Osobně si ale stěžovat nemůžu. Po velice dlouhý době jsem si zase jednou vlezl do vany - dlouho jsem měl jen sprchu, a i když teda zásadně na nějaký komforty kašlu a jsem spokojenej i s málem, přeci jen, sednout si do teplý vody je fajn, i když je nalitá v neckách, i když jsme si ji tam předtím museli nanosit v čajových konvicích a i když je to uprostřed maštale a lama vám pořád krade ručník.

Abych ale parťáky jen tak neurážel - já je koneckonců nesoudím, to není můj styl - můj spolubydlící si sice před mým příjdezdem vypěstoval v hrenčcích - do posledního! - rozkvetlé botanické zahrady, ale na druhou stranu, za půl roku v Birminghamu se ze slovníků a poslouchání zvládl naučit dost slušně anglicky. Na někoho, pro koho to byl kompletně nový jazyk, a kdo bydlel a pracoval s ostaními slováky (jsem tady z dělníků jedinej čech), to je dost slušný. Nepodceňujte lidi jen proto, že maj zkažený zuby.

Původně jsem doufal, že bych mohl tenhle blog psát denně, ale přeci jen, ve dny bourání a stavění cirkusu na to asi budu kašlat. Alepsoň pákrát do týdne bych ale moh' něco zajímavýho postřehnout. Třeba se do toho i nějak dostanu a bude to lepší než tenhle debut. Ale zase, jestli se vám to nelíbí, tak si jeďte vyzoušet cestování s cirkusem sami. Koneckonců, i šěf by prý ještě jednoho podržpilíře přibral.

P.S. Polovinu svýho volnýho času trávím kocháním se cirkusováním. Sežeňte mi někdo aleposň nějakou DSLR do dvou kilokorun a můžu vám slíbit obrázky.