Jeden den stavět, druhý den odehrát a zbourat, jít spát v jedenáct, vstávat v pět, přejet na další plac, stavět, další den odehrát a zbourat a jít spát v jedenáct, vstávat v pět a... Hm.
Stáli jsme v Dubé, ale jediné, co jsem stihl vidět, byl konzum. A že mě to mrzí, protože na dohled mý maringotky stál turistický ukazatel s šipkama do všech směrů - chápu, že když Mácha chodil tímhle krajem, tak potom psal romantický bísničky. Nějakých sedm kilometrů byl hrad Houska. To je nejdrsňáčtější jméno hradu, co znám. A spousta dalších zajímavých kopců, skal, zámků, zřícenin, technických památek a vůbec a já neviděl jedinou. Musím říct, že tohle cestování zrovna moc podle mých představ není.
Plácnul jsem se přes kapsu a pořídil si do toho deště gumáky, kterýmžto okamžikem přestalo pršet. Což je fajn, aspoň neprší, už mi skoro došly i suché ponožky. A čaj, to je ještě horší.
Jinak ale bylo na představení narváno. Kulturní život Dubé evidentně stojí za to, protože dokonce přišli i puběrťáci. Já teda nejsem z nějak velkého města, ale v životě by mě nenapadlo jít na rande do cirkusu. Což je, když tak o tom uvažuju, ode mne pěkně nudné.
No, musím na sebe jít hodit uniformu, za chvíli začínáme, a stejně z Dubý nic moc dalšího nemám. Musím přiznat, že jsem začal uvažovat o tom, kdy zase půjdu dál - tyhle ty jednodenní štace vážně nejsou práce spojená s cestováním. Spíš práce spojená s nevyspáním. Ale rozhodně ani trochu nelituji - poslední měsíc byl naprosto úžasná zkušenost.
Žádné komentáře:
Okomentovat