Stojíme přímo u hřbitova. Hlavně na těch letácích to zní zábavně. Blbý je, že voda ze hřbitova není pitná, a zrovna jsou takový vedra, že by jeden vypustil duši. Už mi ty balený vody a zmrzlina leze do peněz. Taky nám dnes na představení přišlo asi sedm lidí, tak jsme nepředstavovali. Nemůžu říct, že by mi to v tom vedru vadilo.
Tyhlety dvoudenní štace jsou jiná káva. Celý den jsem si hledal chvilku na to, abych zase něco nafotil, ale do sedmi večer jsem měl pořád práci. Ufff. Jsem utahanej jako někdo hodně utahanej. Nemám rád vedro.
Odolena Voda je vzorové maloměsto. Musím přiznat, že jsem asi poněkud zurbanizovaný, protože mi tady vážně chybí obchoďák. Takhle je jedinej obchod otevřenej, když konečně máme padla, děsně předražená večerka s nabídkou širokou jako Twiggy. Ale jinak je tady docela hezky. Vážně rád bych se zašel podívat na Aero, ale asi to nestihnu. Kdybychom tu tak stáli dýl. (No, to bychom zase s touhle návštěvností pošli hlady).
Mimochodem, dle wiki ten ujetej název pochází od nějakýho rytíře Odolena, a jazykovedci se hádají, jak ho skloňovat. Já jsem se tedy jakémukoli skloňování raději vyhnul a šel se projít po místním lesoparku. Chvilku jsem si už dokonce myslel, že se mi povedlo se ztratit. Na starém baronském hřbitově rostou borovice a na chvíli jsem se tam natáhl, protože vůni borovic mám vážně rád. Někteří se ke Středozemnímu moři těší na pláž, já na borovice.
Z dalších vůní dnešního dne: Jsem tak nasáklej naftou, že bych si k zapalování sporáku měl udělat nějakej protestní plakát. To je parfém pro chlapy! Hmm, ale vážně, to by mě zajímalo, jestli se dělá něco s vůní benzínu. Každopádně s naftou pracuju rád, krásně láme světlo.
Přibylo nám do cirkusu lvíče. Je... Malý. Prozatím samozřejmě není cvičený, ale lidi jsou plně spokojení s tím, že na něho můžou šišlat a ukazovat prstem. Hmm, k čemu vlastně celá ta šaškárna s cvičením je, když lidi chtějí hlavně šišlat a ukazovat prstem?
Pro tu fotku z vrchu jsem lezl na kostelní věž. Stačilo se zeptat, farář byl ochotnej polák - to mě co by kamenem dohodil od Prahy trochu zaskočilo - že se mnou teda po trámech šplhat nebude, protože se bojí výšek, ale já ať si tam prý klidně vylezu.
---
Tak takhle velké kroupy mě do hlavy ještě nikdy netrefily. A to u cirkusu není zrovna sranda, taková bouřka. Schovat zvířata, přebíjet kolíky, hlídat plachty, aby se neutrhly... Každopádně, mé stížnosti na vedro byly vyslyšeny - dnes jsme bourali po představení, až do jedenácti, a celou dobu lilo. Už nemám žádné suché věci. I postel mi čvachtá.
P.S. Mám tak málo času, že vůbec nestíhám lovit wifi, takže nahrávám se skluzem. Snad to teda nějak doženu.
Žádné komentáře:
Okomentovat