Jdu na sever, jdu na sever... (Vansdorf)

Odešel další dělník, tentokrát ale s dramaty jako z Rodinných Pout. Nevím přesné podrobnosti, jelikož se to stalo při přejezdu a já už byl na další štaci, ovšem zvládl při tom říct šéfový, že její dcera spí s krotitelem lvů, šéfovi každou ulejvárnu, kterou si kterej dělník kdy dovolil, a policajtům, že náš něco-jako-polák je bez papírů a hledanej v Polsku a Německu. Ne, že by se v tom nenašlo zrnko pravdy... No, možná víc zrnek...

Opravili mi výfuk na Felicii, takže už nezní jako tunerův vlhký sen. Což je zrovna tady ve Vansdorfu blbý, protože tolik tunerů jsem ještě nikde po cestě neviděl. A tím nemyslím pět kluků s osukničkovanými Fabiemi, tím myslím desítky Golfů, Super, Dvěstěšestek, Imprez a vůbec, carlistu prvního Undergroundu. Jako z americkýho filmu. Přitom tohle má bejt chudej kraj!

Opět stojíme přímo pod kostelní věží - opět jsem se na ni nedostal. Tentorkát ne vinou pracovní vytíženosti, tentokrát mě tam farář prostě nepustil. Pfff, takhle neochotnýho člověka jsem ještě nepotkal.

Dále jen v rychlosti, ať konečně doženu zpoždění. Lidí do cirkusu přišlo málo, ale vůbec se jim v tom horku nedivím. Za otočení se dvě stě metrů za hranicí, když u sebe nemáte občanku, si němečtí policajti účtujou 25 euro. Již třetí den žiji výhradně z kontejneru - konečně jsme zase jednou ve městě s Albertem, nakládají nám v 'odpadu' dokonce i muffiny. Opicím to neříkejte. A dávejte pozor na přehnaně čistá a upravená asijská bistra - zpravidla tam jídlo nestojí za nic.